Chci být prázdná, čistá, křehká jak panenka z porcelánu, chci létat a vznášet se na vodě, nech mě jít se svým andělem, se svým ďáblem, a já zemřu šťastná.

Má povídka(pár kapitolek najednou)

14. srpna 2009 v 19:54 | Honey ♥ |  <AboUt mE ♥♥♥

Od myšlenky ke smrti

Sakra,zaspala jsem.Rychle jsem vyskočila z postele,oblékla se,na stole si vzala svačinu a pádila na bus.Měla jsem to jen tak tak,chybělo málo a musela bych cestu do školy jít pěšky.Ne,to by se mi opravdu nechtělo,jelikož moje škola,hotelová,je od mého domu jeden a půl kilometru.V autobuse bylo plno,i když jsem stále hledala nějaké volné místo k sezení,nenašla jsem ho.Na další zastávce přistoupila Marika,krásná,hubená holka z mé třídy.Školní královna,jak se jí říkalo.Kluci v zadu na ní začali pokřikovat a uvolňovali jí místa.Přála jsem si taky být taková jako ona,i když tohle je nesplnitelný sen.
Za nedlouho jsme dorazili ke škole a spolužáci se začali hrnout z autobusu.Někdo do mě zezadu strčil,myslela jsem si,že je to zas nějaký hloupý vtípek nějakého mého spolužáka a tak jsem se otočila a aniž bych věděla o koho jde strčila jsem do něj taky.,,Pane bože,ty krávo,koukni na to,roztrhla jsi mi sukni,proč do mě strkáš ty špeku,chceš abych odlítla do Austrálie?Ondro,pomoz mi prosím,bolí mně od té tlusťoušky noha",začala na mě křičet Marika.Teprve teď jsem si uvědomila,co jsem svou odplatou způsobila a jak mě Marika předevšemi zostudila.Cítila jsem,že se každou minutkou rozbrečím,takové nadávky.Ondra vzal Mariku do náručí a koukl se na mě zlýma očima.,,Příště čum,krávo tlustá",řekl mi.To mě totálně dostalo do kolen.Ondra byl moje platonická láska,už od školky,naštěstí se dal na stejnou střední jako já i když na jiný obor,a teď se zajímá jen a jen o Mariku a mě řekl tohle.Slzy jsem už neudržela,stékali volně po mé,i když nerada přiznávám,baculaté tváři.Lidé okolo si ze mě ale dělali srandu.,,Ty brečíš nebo se potíš?Není to poznat",řekl další kluk z Maričiny party.,,Ach bože,nechtě mě bejt",řekla jsem a utíkala do školy.V šatně jsem se rychle přezula a pádila jsem na toalety.Brečela jsem,tak nesnesitelně a neutěšivě jsem brečela,až jsem se chvílemi dusila svými slzami.,,Moniko?Moniko,jsi tady?Učitelka se po tobě shání",volal někdo.Byla to moje nejlepší kamarádka Lenka.Nemohla jsem ze sebe vydat ani hlásku,jen jsem se nahlas rozbrečela.,,Moni,co je?To je kvůli tomu ránu?Bylo to od nich hnusný".,,Neee,hnusný to bylo odemě,neměla jsem do Mariky strkat",utišila jsem pláč,abych mohla něco říct.,,Ne,ona strčila první do tebe ne?Nesmíš jí pořád obhajovat".Má pravdu,ale já jsem se nikdy nedokázala nikomu postavit,dokonce ani sobě a teď si za to nesu následky tím jak vypadám.Začala jsem se neovladatelně přejídat,nevím ani kvůli čemu.A teď vážím skoro 85 kilo.Měřím 168 centimetrů.Nikdo z rodiny mi ale nedokáže pomoct.Pořád do mě něco cpou,že z toho vyrostu.To těžko když mi je skoro 17 let.Už neporostu,vím to.,,Já ji ale neobhajuju",řekla jsem a teď už bez slz.,,Dobře,jak myslíš,a umyj si obličej máš po tvářích rozpatlanou řasenku,nechceš přece být ostatním ze třídy pro smích".,,Vážně díky",urazila jsem se.,,Nemyslela jsem to tak",hájila se Lenka.Přikývla jsem a šla jsem se tedy umýt.Vypadala jsem jako bych právě šla na maškarák za chodicího šaška.Pak jsme se společné vrátily do třídy.Marika mě probodla očima.,,Kdepak jste byla slečno Moršánová?Vypadáte nějak bledě,není vám zle",ptala se mě učitelka.,,Ne paní učitelko je mi skvěle,nikdy mi nebylo líp",řekla jsem ironiky.,,Asi si ještě nadala denní dávku snikers",řekla Marika a třída se rozesmála.,,A ty máš dobrou náladu proč?Už sis strkala prsty do krku že",setřela jsem jí.Po třídě se rozlehlo ticho.I když bylo známo,že Marika si udržuje svou postavu zvracením a různými dietami,tohle by jí nikdo nikdy neřekl.Marika se postavila,šla ke mně blíž a zašeptala mi:,,Tohle tě bude mrzet špekounko".,,Dost dívky,nechci aby v této třídě panovala mezi vámi rivalita!Ještě nějaký takový incident v mé hodině a budu to muset nahlásit vaší třídní",rozkřikla se učitelka,která nás učila angličtinu.Obě jsme se posadily na naše místa a do konce hodiny jsem raději byla potichu.Byla svačina,vyndala jsem si jí z batohu a podívala se na ní.Dnes je můj poslední den špatného stravování,od zítřka začíná můj nový život,má myšlenka začít se sebou něco dělat ze začne konat.


Sobota,krásný den.Mám volno od školy,neuvidím Mariku,nebudou žádné pomluvy a narážky na mou osobu,spíš na mojí postavu a konečně si navrhnu mé plány.Koupila jsem si předešlý den deník,kam si to budu psát.Nejdříve jsem si ale změřila míry,zvážila jsem se a pak si začala upravovat jídelníček.,,Moničko,zlatíčko,jedeme s tatínkem nakupovat,nechceš jet s námi",zeptala se mně mamka ze dveří.Ano,skvělý plán,alespoň si koupím nějaké potraviny.,,Jo mami,moc ráda a mami potřebovala bych si s tebou o něčem promluvit a víš,je to důležitý",řekla jsem jí.,,Tak poslouchám kočičko".,,Mami,podívej se na mě,koukni se jak vypadám,jsem tlustá,potřebuji něco zchodit,tak jen aby si o tom věděla".Mamka mě vyslechla.Ona sama štíhlá jako proutek mě okamžitě začala podporovat.,,Jsem ráda,že s mi to řekla,tak si aspoň hned koupíš něco co potřebuješ.Víš Moni,nechtěla jsem ti to říkat,ale měla by si vážně se sebou už něco dělat,neříkám,že si tlustá,to ne.Ale aby si pak neměla v budoucnu problémy".,,Díky mami",poděkovala jsem jí a odejmula.
,,Já si půjdu nakoupit sama,jestli to nevadí",řekla jsem rodičům s supermarketu.,,Jen běž,pak na nás ale čekej někde u kasy",řekl táta a podal mi tisícovku.,,Díky",poděkovala jsem mu.Vzala jsem si vlastní košík a vyrazila.Ach ne,Marika a její rodina.Nechápu jak se mamka může kamarádit s její matkou,je to nepříjemná ženská.,,Dobrý den",pozdravila jsem je.,,Ahoj Moni,na nákupech?Sama",ptala se Mariky matka.,,Ne mamka a táta jsou hned za mnou,promiňte,ale musím jít tak nashledanou".Neměla jsem chuť se s nimi vybavovat.Tak můžu se do toho pustit.Nejdříve jsem zašla do oddělení ovoce a zeleniny.Pak pro muslli,celozrnné pečivo,ryby,kuřecí maso,mraženou zeleninu do zásoby,odtučněné jogurty a mléčné výrobky,nakonec pro balení neperlivé vody.Zaplatila jsem a čekala na rodiče.Ti se zanedlouho objevili s plným vozíkem,viděla jsem tam hlavně pytle brambůrků,balení zmrzlin,čokolád.Hrůza,taťka bude mít za pár dní narozeninovou oslavu.Čeká mě grilovačka,taťka do mě bude chtít dostat samé sladké,nemám na to chuť,když se povídám na své tělo.,,Tak můžeme jít,nebo potřebuješ ještě něco?Nějakej zákusek",ptal se mě taťka.,,Zlato,neprovokuj jí!Jasně jsem ti řekla,že Monika začíná hubnout,tak do ní necpi sladké",okřikla ho mamka a dobře udělala.Táta se zasmál.Myslí si že to nedokážu.To je celý on.Nevěří mi,nikdy mi moc nevěřil,myslel si,že budu víc jako on,že budu jednou pracovat v jeho firmě.Ale to se spletl.
Doma jsem si sepsala jídelní plán na celý týden dopředu a podle něj se musím řídit.Jídlo pět krát denně.Bohaté snídaně,nízkokalorické večeře.To je ono.Měla jsem ze sebe radost.
23.9
Milý deničku dnes jsem se konečně po pár letech dokopala k hubnutí.Změřila jsem se,zvážila a jsem zhrozená.Nejen že vypadám jako prase,taky vážím jako prase.Váha je 87,8 kilo.Rozhodla jsem se s tím něco dělat,jelikož nemám už nervy na posměchy spolužáků.
,,Mami,asi půjdu někam ven tak zatím ahoj",řekla jsem mámě,která právě vařila mé oblíbené jídlo,ale já ho jíst už nemůžu.Chtěla jsem si jít zaběhat na dráhu.Jedno kolečko je asi 400 metrů.Dám si jich tak 5.,,No,ne tebe bych tu opravdu nečekal",zaskočil mě něčí,leč povědomý hlas.Byl to Ondra.Velikej sportovec.,,Nebav se se špekem,Marika by ti nedávala",odrazila jsem ho.,,Moniko,promiň,já v tu chvíli vůbec nevěděl co říkám,jen jsem chtěl Marice pomoct",bránil se.,,Ty si jí pomoh,ale co mě?Nemysli příště,jak se Marice zavděčit,když tím ublížíš někomu jinému",odsekla jsem mu a hleděla si svého.Rozběhla jsem se po dráze,Ondra stále stál na místě a pozoroval mně.,,To dám",řekla jsem si v duchu po prvním uběhnutém kolečku,ale už jsem nemohla.,,Moniko?Můžu se ti omluvit aspoň tím,že bych ti s něčím poradil",zeptal se mě Ondra.Přikývla jsem.,,Po každém uběhnutém kolečku si dej jedno kolečko,ale v chůzi,půjde ti to líp a i víc vydržíš".Když to dořekl tak nádherně se na mě podíval.Jeho modrým očím se nedá odolat.,,Děkuju",poděkovala jsem mu a zbytek kolečka jsem došla v kroku,pak jsem opět pokračovala v běhu a následovalo kolečko chůze.Tak to šlo dál,než jsem dala tich pět koleček.Byla jsem totálně vyřízená.Myslela jsem,že nedojdu domů.Naštěstí jsem s sebou měla litrovou láhev s vodou.Každý doušek byl pro mě jako zázrak.
Domů jsem došla za půl hodiny,i když jsem měla hříště od domu kousek,nohy mě skoro nenesly.,,Ahoj zlato,dáš si s námi večeři?Máme kuře s kaší",řekl mi ve dveřích táta.,,Díky tati,nemám hlad,navíc jsem už jedla",odsekla jsem mu,i když jsem nejedla.Věděla jsem,že ale nesmím hladovět a tak jsem si šla do ledničky pro žlutou papriku.,,Je tam klobása nechceš",provokoval mě znovu táta.,,Nee tati,nech mě být,chceš se snad přidat k těm co mi nevěří?Co mě stále schazujou?Tati,potřebuji něco udělat se svou postavou,nechci,aby se mi ostatní pořád smáli,tak by bylo od tebe trochu hezké,kdyby si mě v tom podporoval",řekla jsem mu se slzami v očích.,,Moničko,promiň,nechci tě vidět,jak se mi tu trápíš,přestanu s tima mýma kecama a začnu tě podporovat,máš pravdu,neuvědomil jsem si to",řekl táta a objal mě.To je poprvé,kdy mi něco takovýho řekl.Byla jsem šťastná.Snědla jsem si papriku ve společnosti rodičů a šla jsem se s nimi kouknout na film.Povídali jsme si až do půl jedné,natož táta zavelel ,,do postelí",že zítra je taky den.Usnula jsem,jakmile se peřina dotkla mého těla.Usnula jsem s pomyšlením na krásný den,na mého krásného Ondru.



Pondělí,den plný zmatku.Tedy,alespoň pro mě.Píšeme písemku,důležitou opakovací písemku z angličtiny.Učila jsem se na ní sice celou neděli,přesto mám pocit,že nic neumím.Ale ne.Teď se musím snažit,protože táta mi slíbil za dobré vysvědčení peníze na řidičák.A babi mi slíbila část peněz na auto.Zbytek si ale budu muset sehnat sama,proto si budu hledat po prvním pololetí práci,tedy brigádu.
Zvonilo na svačinu,test jsem napsala a myslím,že dopadne dobře,ale hlavně to nezakřiknout.Vytáhla jsem si svou dnešní svačinku,celozrnný,tmavý chléb,nakrájené rajčátko a půl papriky.,,Co se to stalo?Náš špekounek si zapomněl hambáče doma?To je hrozný Moniko",začala do mě rýt Marika s Julčou.,,Nechte jí bejt kačeny splašený",bránila mě Lenka.,,To je krásný a šlečna divokej zub jí ještě brání,hele třeba ti ten hamburger snědla ona?Koukni se jí na rovnátka",řekla Julie.,,Tak to by stačilo,dejte si odchod",řekla jsem jim a další jejich poznámky neposlouchala,jelikož jsem si dala do uší sluchátka.
Po škole a po spoustě a spoustě učení jsem se vydala domů,ne autobusem,ale pěšky.A nebyla jsem sama,šel se mnou i Ondra.,,Tak co,uvidíme se dnes na hřišti",ptal se mě.,,Já tam budu,co ty".,,Já taky,víš Moni?Chci se na něco zeptat.Ty hubneš?Nebo něco takového",zeptal se mě Ondra.,,Nu,jo.Proč se ptáš",zeptala jsem se ho.,,Je to vidět,ale jen tě chci poprosit,aby si neblbla tak jako Marika a ostatní holky,štíhlost není vše",řekl mi a já se při jméně Marika orosila.,,Nepleť mi sem Mariku".,,Dobře,promiň",omluvil se.,,Tak co v kolik na hřišti?A co budeme dělat trenére",zeptala jsem se Ondy a oba jsme se zasmáli.,,Třeba kolem půl pátý?Jen si vem s sebou zas vetší pití a to se nech překvapit co budem dělat".V hlavě se mi honily všemožné myšlenky,co my dva by jsme spolu mohli dělat,ale o cvičení to moc nebylo.Domů jsem došla chvíli po čtvrté a tak sem se jen rychle převlékla,vzala jsem si láhev s vodou a spěchala na hřiště.Ondra tam ještě nebyl a tak jsem si dala krátkou rozcvičku a dvě kolečka běhu.Za pár minut přišel i Ondra,,Moniko,moc se omlouvám,že jsem přišel pozdě",omluvil se mi.,,Nevadí,nic se nestalo,já jsem si mezitím dala rozcvičku a dvě kolečka".Pousmál se,řekl mi že jsem šikulka.Při té větě se mi rozesmálo srdíčko jako nikdy předtím.,,Tak já se taky rozcvičím a pustíme se do toho".Přikývla jsem.Běhali jsme,hráli fotbal ve dvou.Po tréninku mě Ondra doprovodil před dům,i když to k tomu svému měl trochu dál.,,Moc ti děkuju,že mi pomáháš",řekla jsem mu.,,Nemáš zač,aspoň na to nejsi sama",usmál se a odešel.Já jsem taky šla domů,protože už se začalo pomalu stmívat.Dnes je vlastně třetí den mé diety,mohla bych se zvážit.Vlezla jsem si tedy na svou novou váhu,kterou jsem měla ve svém pokoji a kterou mi koupila jako dárek mamka.Bála jsem se tam stoupnout.Ale musela jsem svůj strach překonat.Tak chvíle pravdy.,,To snad ne",řekla jsem překvapeně.Na váze se ukázalo 82 kilo.Skoro 6 kilo za pár dní.To je mi rychlost.Jestli to bude takhle pokračovat,budu mít za chvilku postavu přesně takovou,jakou chci.
,,Tedy Moni,je na tobě vidět,že už jsi pár kilo dala dolů",řekl mi druhý den táta.Začal to s tou podporou brát až moc vážně.Dokonce se mnou začal každé ráno před školou běhat.Prý abych měla konkurenci a víc se snažila.Nemám mu to za zlé,ale nejsem zvyklá trávit sním tolik času.Do školy jsem začala hodit navíc taky pěšky.Autobus jsem úplně vynechala.Když jsem přišla do školy,uviděla jsem na chodbě nějaký dav holek,koukajíc se na informační tabuli.Šla jsem se tam taky podívat.ZA DVA MĚSÍCE POŘÁDÁ NAŠE ŠKOLA VÝROČNÍ A ZÁROVĚŇ VÁNOČNÍ PLES.VSTUP POVINNÝ!!!?No to snad ne",zděsila jsem se nahlas.Ples je za dva měsíce a já pořád vypadám jako tlustá chodící koule.Ten den jsem udělala dost razantní rozhodnutí.Nejedla jsem svačinu,nešla jsem na oběd,doma jsem taky nic nejedla.O to víc jsem sportovala.
Tak to pokračovalo další dva dny.Potom jsem hned skočila na váhu,která mi ukázala 76 kilo.Skákala jsem radostí.,,Moniko,pojď sem",zavolala na mě máma s kuchyně.,,Ano,co je",zeptala jsem se jí.,,Mám tu pro tebe nabrané jídlo,sněž si ho klidně v pokoji",řekla mi máma a podala mi sobotní oběd.Kapustové karbanátky s bramborami a k nim rajčata,okurka a paprika.,,Ježíš marjá",řekla jsem si v pokoji.Snědla jsem jen zeleninu a ostatní jsem vyhodila do koše a ihned ho šla vynést,aby nikdo nic nepoznal.Byla jsem natolik svým hubnutím posedlá,že jsem schovávala jídlo,aby to vypadalo,že jsem ho snědla.Přišel den,kdy mě chytly chutě.Snědla jsem všechno,co mi přišlo pod ruku.,,Já jsem tak blbá!Proč jsem to jedla?Musím se toho zbavit",říkala jsem si pro sebe.Měla jsem štěstí,že nikdo nebyl doma.Běžela jsem na záchod,strčila jsem si prsty do krku a už jsem jen hleděla na do záchodové mísy.Byla jsem vyčerpaná,slzy mi tekly po tvářích,jedna za druhou.Ale cítila jsem velikou úlevu.Zároveň zklamání,že jsem se neovládla a přejedla jsem se.To už nikdy nesmím udělat,chci přeci být krásná do plesu a jít tam s Ondrou.
Uběhl měsíc.Snažila jsem se celou tu dobu nevážit a povedlo se mi to.Také jsem se více sblížila s Ondráškem,připojila jsem k běhu i plavání,jízdu na kolečkových bruslích a fitko.
,,Moniko,nějak se mi ztrácíš před očima,nepřeháníš to doufám",zeptala se mě jednou Lenka.,,Ne a i kdyby tak ti to může být jedno ne?Já už nikdy nechci patřit do té odepsané skupiny obézních",odsekla jsem jí.,,Bečko,ty do ní ale patříš pořád",zachichotala se Marika.Snažila jsem se jí neposlouchat.Doma jsem skočila na váhu.64 kilo.Za měsíc jsem dala tedy dolů 12 kilo.
Další den ve škole jsme psali písemku z matiky.Úplně jsem se na ni zapomněla učit,protože jsem byla běhat.,,Leni,máš to už hotový?Dej mi to opsat",poprosila jsem spolusedící Lenku.,,Nedám,třeba to mám blbě,nebudu riskovat",odsekla mě.Tak to jí teda nedaruju!Dostala jsem za 5.Byla jsem na Lenku totálně naštvaná.,,Moni?Deš se mnou dneska do centra nakupovat?Bude sranda berem i ostatní holky",řekla mi Perta.,,A to jako pude i Lenka",zeptala jsem se.,,Nu ano",řekla.,,Tak s tou nikam nejdu,pa",odmítla sem jí i celou partu,otočila jsem se na patě a šla pryč.Cestou jsem ale uslyšela od holek něco,co mě zarazilo.,,Monča se začíná chovat jako nějaký barbie,jen ta postava ji k tomu chybí".Tak to si podělaly všechny!Nenávidím je jen mi závidí,že já šplhám na vrchol,ale oni padají dolů.,,Moniko?Nechceš jít se mnou a s mými kamarádkami na nákupy?Třeba do centra",zeptala se mě Marika,když mi vstoupila do cesty.,,Já?Vždyť mě nesnášíš",řekla jsem jí.,,Ano,to bylo,ale,slyšela jsem co ti udělala Lenka a ostatní a chtěla bych,aby si patřila k nám a nebo aspoň,kdyby si s námi někdy někam zašla",řekla mi.,,Nu tak jo budu ráda",řekla jsem s velikým úsměvem.
V centru jsme nejdříve zašli do pár obchůdků,ale já si nic nekupovala.Ne,že bych neměla peníze,to ne,ale spíš si na tu mojí hroznou postavu nechci nic kupovat,stejně by mi to pak bylo velké.Pak jsem já a Marika zašli do lékárny,protože jsem si potřebovala koupit něco na celulitidu.,,Na tohle a vem si ještě tohle",říkala Marika její osvědčené tipy a házela mi do košíku tuny výrobků.,,Cože?Projímadlo?Prášky a koktejly na hubnutí?Pomáhá to Mariko",ptala jsem se z obavami.,,A kde si myslíš,že jsem vzala tuhle postavu",řekla mi.Neváhala jsem a brala odevšeho ještě jeden kus.Jsem blázen,když tohle dělám,ale dělám to především pro sebe.To jsem ale nevěděla,že toho jednou budu hořce litovat.,,Proč se ta prodavačka tak blbě koukala",ptala jsem se Mariky.,,Neřeš jí",řekla Marika.,,Tak já musím domů,díky Mariko,moc si mi pomohla",poděkovala jsem jí.,,Nemáš zač",řekla mi Marika a společně šla s kamarádkami ještě do pár obchodů.Cesta mi ubíhala rychle,jelikož jsem k tomu poslouchala hudbu.Doma jsem rychle hned vše schovala do tajné skřípe,kterou nikdy nikdo nenašel a pádila jsem na hřiště,kde jsem měla sraz s Ondrou.Boužel tam nebyl sám,přivedl si kámoše,aby si mohli zahrát basketball.,,Čauky Moni,nevadí,že jsem si pozval pár kamarádů,trénujeme na turnaj,můžeš s náma,klukům to navadí",řekl mi Ondra.,,Já nechci obtěžovat,já přijdu jindy,zatím pa",rozloučila jsem se s ním.Neměla jsem náladu ukazovat své tělo cizím klukům,i když by teď nic moc neviděli.Ondra jen koukal,nevěděl co říct,stejně by to nestihl,šla jsem domů.Tak jsem si trochu zacvičila v pokoji a namíchala jsem si koktejl na hubnutí a vzala si pár prášků.Večeři jsem hodila do popelnice a před spaním,i když jsem neměla jsem si vzala další přášek.
O týden později mi všechny nakoupené přípravky došlo.Krémy proti celulitidě pomáhali,prášky i koktejli také.Vlezla jsem na váhu.Zamnula jsem si oči 55 kilo.3 kila podváha.Brečela jsem radostí.




Tři týdny chyběli do začátku školního plesu a já vážila 52 kilo.,,Kočko,zítra si vem prachy jdeme nakupovat šaty na ples!A to si piš že to rozjedeme,teď si ty hubeňourku sna už něco koupíš ne?Přeci mě nechceš naštvat",řekla mi jednoho dne Marika.Byly jsme jako sestry.Všude jsme chodily spolu,sedly jsme si dokonce do stejné lavice a chodíme spolu cvičit.,,Nu jasně,mamka mi slíbila jistej obnos,takže nákupy můžou začít",zaradovala jsem se.
,,Ahujky maminečko,zítra jdeme s Marikou nakupovat na ten ples.Doufám,že si nezapomněla co jsi mi slíbila",řekla jsem mamině v kuchyni když seděla u stolu a dělala něco do práce na notebooku.,,Ne zlato,pět tisíc bude stačit?Kdyžtak máš ještě něco na kartě ne?Nebo si můžeš půjčit mou",řekla mi.Super.No počkat mamka celá šťastná,takhle veselou jsem jí dlouho neviděla.,,Mami,co je s tebou,Jsi jako vyměněná",zeptala jsem se jí.,,Nejsem vyměněná,jsem těhotná,budeš mít sourozence Moničko",řekla mi a rozzářeným úsměvem.Měla jsem radost,už jen proto,že teď bude hlavní to malý a já si budu moc dál hubnout jak budu chtít.
Probudila jsem se do opravdu deštivého rána.Vůbec se mi nechtělo vstávat,natož jít celou cestu do školy pěšky v tom dešti,ale co bych pro svou postavu neudělala že?V kuchyni jsem našla vzkaz:Moni,svačinu máš v ledničce,pa zlato.Mamka.,,Tak tuhle fakt jíst nebudu",ohrnula jsem nos nad rohlíkem a šunkou.Vyhodila jsem to do popelnice cestou do školy.,,Ahoj,Moniko,můžeš na mě počkat?Proč se se mnou najednou nebavíš?A proč ses dala dohromady s tou pitomou Marikou?Jsi teď jako ona!Hrozná princezna",říkala mi Monika,která se ke mně nečekaně připojila.,,Omyl,ona je jako já ne já jako ona!Kdyby si byla aspoň trochu normální holka,pochopila by si to.Myslíš,že já se budu bavit se zrádkyní jako si ty?Díky tobě mám co dělat,abych si opravila známku a neměla špatný vysvědčení!Já ti vždycky pomohla a ty?Podívej se,jak si mě odkopla.A to kvůli tomu,že nemáš ani trochu kuráže a fakt se bojíš všeho!Já se s lůzry nebavím,sbohem",odkopla jsem jí nadobro.I když nerada,tak jsem se na ní podívala.Měla ve tváři výraz ublíženého neviňátka,přesto jen já věděla,jaká asi tak je.,,Změnila ses,a to jen tím,že jsi chtěla zhubnout.Udělalo to z tebe fakt děsnou mrchu.Spoustu lidí tě přestalo mít rádo,uvědom si to prosím",řekla mi ještě jednou Lenka.,,A co kdyby sis jednou něco uvědomila i ty?Lenko,ty si pro mě jen nula,můžeš si za to sama",odpověděla jsem jí a dál jsem se s ní zahazovat nechtěla.U školního vchodu na mě čekal Ondra.,,Krásko,jakto,že jsi tak zmizela?Vadili ti kluci?Jestli ano,příště je tam brát nebudu",řekl mi.,,Ne,Ondro,nevadili mi,ale jen jsem se styděla,víš?Příště si s vámi klidně zahraju",slíbila jsem mu.,,Dobře,ještě jsem ti chtěl něco říct,že,no,že by si šla se mnou na ten ples".Zkoprněla jsem.,,Já,strašně ráda",odpověděla jsem mu z radostí.Dávno jsem věděla,že Ondra ztratil o Mariku zájem už asi před půl rokem,když zjistil,že ho jen využívá,jen občas jí v něčem pomohl,jako tenkrát,když jsem jí porazila.Pak se mi za to milionkrát omlouval.Odpustila jsem mu už dávno.Miluji ho,jen jsem se mu to ještě neodvážila říct,snad na plese.Když jsem šla s Marikou chodbou,ostatní holky se na nás dívaly,jako by šli nějaké královny.Ustupovaly nám z cesty,některé i z vyšších ročníků nás zdravily.,,Tohle je o moc lepší život ne",řekla mi Marika.,,No jasně že jo,dneska si se mnou chtěla promluvit Lenka,dost krutě mě obviňovala jak jsem se změnila,tak jsem jí setřela,co bych se s ní párala",řekla jsem.,,Dobře jí tak,už tě někdo pozval na ples?Mě jo jeden čtvrťák,myslím,že z toho bude i něco víc,než jen pozvání na ples",řekla Marika a zazubila se na mě.,,Jo?To je bájo,mě pozval Ondra",odpověděla jsem jí.,,Fakt?Ondra?No ne".,,Co ne"?,,Ne,nic,jen mi o tobě nedávno povídal,konečně se k něčemu rozhoupal".,,Co ti povídal",byla jsem zvědavá.,,Ne neřeknu,to je jen mezi námi",odpověděla mi.










Nu tak hlavně komentáře jak se vám to líbí


Jinak zvážím se příští neděli,prootže mám mítz svý dny bud zejtra nebo v neděli tak pak se uvidí kolik sem zhubla tak paaa :-*
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Thin Angel Thin Angel | Web | 15. srpna 2009 v 10:59 | Reagovat

Mě se to líbí. Samozřejmě jde o trénink v psaní, ale jsme začátelčníci, takže to můžeme odpustit. Taková ta normální pointa anorektičky, ale nevim líbí se mi to.

2 Sun_Bow Sun_Bow | Web | 15. srpna 2009 v 12:40 | Reagovat

to si určo přečtu :)..až budu mít chvilku čas :)..

3 jana jana | 15. srpna 2009 v 15:44 | Reagovat

jo hezké:-)

4 Slimka Slimka | Web | 15. srpna 2009 v 19:52 | Reagovat

Doufám, že budeš přidávat další kapitoly. Jsem zvědavá, jak to dopadne =).

5 Sun_Bow Sun_Bow | Web | 15. srpna 2009 v 20:28 | Reagovat

wow..noo..tak to je moc hezký :)..ale jako takhle to ukončit..sem myslela, že mě raní xD.. prosím pokráčko :)..

6 mondy mondy | Web | 15. srpna 2009 v 21:10 | Reagovat

jejda to je dlouhy, zitra si to prectu ted uz na to nevidim :)

7 xoxo xoxo | 15. srpna 2009 v 21:22 | Reagovat

Dalsi kapitolu! Hneeed pls! :-D je to dobré:-)

8 nikola nikola | Web | 17. srpna 2009 v 10:44 | Reagovat

bude to mít pokračování? kdy? Zhubla teda ale docela snadno.. =)

9 Amanda Amanda | Web | 19. srpna 2009 v 21:08 | Reagovat

jo jo, kdyby to šlo takhle snadno:-)

10 KlarUs KlarUs | Web | 21. srpna 2009 v 17:30 | Reagovat

Páni,je to super!!
Bude další kapitola?

11 Lole Lole | Web | 25. srpna 2009 v 12:29 | Reagovat

supeeer :)

12 missfatt:) missfatt:) | Web | 17. prosince 2009 v 15:28 | Reagovat

ty ksk..super to ej:D precitala som si to cele:))  inc to bolo z tvojej vlasnej skusenostI? ci to si si cele vymyslela?:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama